IOTUNN - Kinship
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vídeň žije Van Goghem. Reprezentativní průřez tvorbou francouzského mistra sytých barev a expresivních krajin láká do výstavní síně Albertina neskutečné davy turistů a bohužel nelze než olitovat, s jakou mírou chaotičnosti a diletantismu rakouský pořadatel k celé akci přistoupil. Nepochopitelná nemožnost zajistit si vstup na konkrétní hodinu, zmatek ve frontě, bezdůvodné čekání u různých dveří, trma vrma před obrazy a jako třešnička na dortu naprostá absence solidní ostrahy uvnitř výstavy. Situace, kdy si každý zájemce navzdory zákazu focení pořizuje snímky se zapnutým bleskem, to bych skutečně na výstavě tohoto významu nečekal. Ale nešť. Odmyslíme-li si tragickou organizační stránku věci, nelze než výstavu obrazů a kreseb Vincenta Van Gogha doporučit ke shlédnutí. Nabízí i laickému zájemci elektrizující zážitek z malířského vývoje blázna a vyvržence umění konce 19. století – od zemitých kreseb z počátků, přes silné vlivy pařížských impresionistů až po neuvěřitelný tvůrčí vzmach v léčebně pro mentálně choré v Saint Rémy. Obrazy zprostředkovávají malíře s výrazným viděním světa, kterému ve vrcholné fází dominuje neskutečná dynamika barvy a expresivní tvary věcí. Zároveň ale odkrývají i venkovský půvab Van Goghových počátků, hledání výrazu v romantizující krajině a výjevech z rurálního života. Je nepochopitelné, že výstava takového významu je bez anglických popisků, proto pokud nevládnete alespoň trochu solidní němčinou, nelze se obejít bez audio průvodce. Ač jsou mé dojmy notně poznamenány „omáčkou“ kolem, je vídeňský Van Gogh doporučeníhodnou výstavou.
8 / 10
Vincent Van Gogh. 5. 9. 2008 – 8. 12. 2008, Albertina, Vídeň (Rakousko). Vstupné: 9,50 € / 7 € (snížené).
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.
Ze zatuchlé jeskyně vylezla trojice neotesaných Švédů a jala se kázat okrajový, primitivními instinkty řízený OSDM. Individua oděná v zástěrách z kůže ulovených zvířat třímají v pazourách prvotní nástroje a promlouvají k nám nechutným vepřovým jazykem.